Těšit se celý rok na festival, a nakonec se přijít bavit ve všech jeho světlech, hluku a pomíjivosti. Chci naplnit touhu setkávat se, kultu poutě, kácení májky, oslav a vzpomínek z dětství. Nemám potřebu architekturou návštěvníky moralizovat při mimořádném jedno-ročním zážitku. Festivalový areál nechce být o nic jiného než pouze důsledněji navrženou poutí. Navrhuji architekturu vizuálně tak intenzivní, že sama živí diváky, ne diváci architekturu. Fenomenálním zážitkem je projít enfiládu areálu, kde se vám postupně odhalují a zahalují jednotlivě nakomponované pavilony. Vytváří dohromady nesčetně zarámovatelných pohledů. Osu asymetricky zakončují dvě dominanty, amfiteátr a divadlo. Architektura stojí na silném protikladu permanentní vrstvy, sochařských betonových soklů, a pomíjivé vrstvy, barevných plechových „boud“. Tematizací kýče festivalu jdu naproti vylepeným plakátům či automatu na cigarety.