Koule do praku oděna, do puklého pláště vstoupíš, do hloubky útrob zkroužíš. Tam ve stínech pohrává si s prostotou vnější zdi pokřiveností stěn vnitřních.

Prostoupivši dál, hlouběji míjej burácející potůčky, stékajíc mezi zelené obrosty strání zděných skal. Vyhni se hoře čnící, kde mechaničtí lazebníci jsou v dutinách skrytí.

Jak procházíš kolem betonového masivu, jdouc skrytě před přímým světlem, do obytných prostor tě paprsky vedou. Kde vklížená je kuchyně, v páře si hledá vůně cestu vzhůru skrz průrvu k nebesům.

Pokračuj dále podél pláště. Pokračuj ke schodiště sloupu, k objemnému svazku, svázanému světlu. Kdo nahlédne do kuloáru, když se pod schody skrývá, byť k lóži vede.

Už jen pár schodů a nad námi paprsky kovu kopuli tvoří. Tam k odpočinku leháš či k práci sedáš a ven vyjít vánek vítat můžeš jít.

Odvážíš se zpátky?

Návrh je postaven na technologii 3D tištěného betonu, jenž svými možnostmi nese funkci i formu celého návrhu.

První složkou stavby, je schránka z tenkostěnného pláště. Jde o čistou formu v kontrastu s komponovanějšími strukturami vnitřku. Pohyb jednotlivce po projektu kopíruje rotaci pláště. Návštěvník má tak přístup ke všem funkcím, ale vždy je odkázán k návratu na stezku podél pláště.

Nejvýraznějším prvkem je však záhadná menhirovitá socha. Dominuje interiéru přízemí i patra jakoby se do stavby ani nevešla. Avšak to vybízí k opěvováváni dalších prostor. Tyto tendence formovaly každý roh či průhled, za cílem tvorby napětí a vyzývavosti.

V dutině naddimenzovaného útvaru se dále ukrývá vznosná koupelna. Ta je nenápadně propojena s ložnicí, jenž formuje „živá stěna“, pomyslné alter ego jednoduchého pláště. Tato stěna prostupuje celým půdorysem a utváří všechny zbývající prostory a funkce. Je také hlavním nosným prvkem pro patro.

Patro je zaklenuté kopulí a přístupné od schodiště zalité do nosného sloupu. Skrze dilatace podél pláště a koupelny proniká světlo do spodního podlaží. Patro obsahuje sezení, pracovnu a navazující terasu. Kolem kopule obíhá fotovoltaika a stínidla.